Demagogie fanatiků z IVČRN (a nejen jich). Část 2."Ať pomohou bohaté muslimské země".

Dalším nesmyslnou a hloupou demagogií, se kterou se často setkáváme v souvislostí s uprchlíky, je hláška "ať jim pomohou bohaté muslimské země".                    

Někteří lidé pomoc uprchlíkům z různých důvodů odmítají. Často argumentují problémy s imigranty v Evropě. Nicméně problém imigrace a uprchlictví jsou dvě různé věci ( imigraci se budu věnovat někdy příště).

Za imigranty lze považovat zejména lidi, kteří k nám přišli primárně z ekonomických důvodů. Chtějí u nás zůstat a získat občanství. Ve své zemi nebyli v bezprostředním ohrožení života. Za uprchlíky lze považovat ty, kteří k nám utíkají z důvodu bezprostředního ohrožení života nebo zdraví, před válkou či živelní pohromou. Případně před pronásledováním z politických důvodů. Není cílem všech uprchlíků u nás získat občanství a trvale zůstat. Většina se chce po tom co pomine nebezpečí vrátit ( nicméně často po určité době změní názor a chtějí zůstat).

Na přijmání uprchlíků se můžeme dívat z různých rovin.

1. Splácení "dluhu".

Faktem je, že za doby kdy u nás vládli komunisté utíkalo spoustu čechů do zahraničí. Tam se jim dostalo větší či menší pomoci. Pro mnoho zemí byl komunistická idea naprosto nepřijatelná a považovali nás za své nepřátele. Mezi uprchlíky byli bez jakékoliv pochybnosti i lidé, kteří byli posláni "na západ"kvůli výzvědné činnosti. Část měla bezpochyby za úkol pokusit se destabilizovat demokratické země. Mezi způsoby destabilizace patřila i podpora terorismu, vraždy na objednávku...Tedy minimálně některé země východního bloku podporovaly terorismus a jejich agenti se dopoustěli násilných trestných činů. Přesto západní demokratické země naše uprchlíky přijímaly a pomáhaly jim.

Lichá je argumentace, že naši lidé se přizpůsobili a nebyly s nimi problémy. Pravda čechoslováci asi nikde nevytvořili nějaké větší problémy, ale například ruští emigranti vytvářeli různé gangy a gheta. Podobně i emigranti z Jugoslavie, Bulharska...Západní země neházely všechny do jednoho koše, neodsuzovali lidi podle toho, že přišli z komunistických zemí. Posuzovali konkrétní jednotlivce podle toho co udělali, ne podle toho odkud pocházeli.

Přesto u nás část lidí automaticky háže všechny muslimy do jednoho koše. Nerozlišují jak se chová konkrétní jednotlivec. Posuzují lidi podle toho odkud pochází. Hází všechny do jednoho koše. Od fanatického islamisty přes ateistu, co se narodil v zemi kde převládá islám po člověka, který je muslim přestože se narodil u nás a nikdy třeba ani v žádné muslimské zemi nebyl.

Paradoxem pak je, že ČR patří k zemím s největším odporem k islámu ačkoliv u nás žije jen pár muslimů a nebyly s nimi žádné větší problémy.

2. Boj proti totalitě.

Naši emigranti pak měli rozhodující podíl na převratu u nás. Byli to právě oni kdo poskytovali informace těm kdo zůstali. Byly to informace o tom, že lze žít lépe než v komunismu, které byly jedním z předpokladů ke změně režimu.

Podobně muslimové z Evropy předávají informace těm, kteří dosud žijí ve feudalismu. Právě ty informace a vzdělání jsou jedinou možností jak změnit situaci v zaostalých zemích. Z informací a vzdělání mají strach nejen fanatičtí radikálové, ale i někteří další vládci ( i ti  co rozhodují v bohatých muslimských feudálních zemích). Vzdělání a informace je to jediné co je může připravit o moc, světskou moc.

3. Jako na charitu.

Pokud pominu výše uvedené důvody proč pomoci uprchlíkům zbyvá poslední aspekt. Poslední v mém seznamu ale možná první co se týče významu. Tím je charita.

Jednou z vlastností lidí, kterou se odlišují od zvířat.Zvířata vylučují slabé a zraněné z tlupy, někdy je rovnou zabíjejí. Člověk chudým, slabým a nemocným pomáhá. Je celkem nepodstatné jaké proto jednotlivé lidi vedou důvody. Jestli je to strach, že se do podobné situace dostanou sami, chtějí prostě pomoci, nebo si chtějí ulevit svědomí. Charitu uznávají prakticky všechny náboženství, filozofie i politické směry.

Do značné míry charitu poskytuje i stát či obce. Nejen charitu pro lidi, ale provozují se např. i psí útulky... Charita obecně je pomoc někomu, kdo si neumí v dané situaci poradit sám, není se z různých důvodů schopen se o sebe sám postarat. Přesně to je situace, ve které jsou uprchlíci před válkou nebo přírodními katastrofami. Nedokáží se o sebe postarat. Je tedy logické, že by se jim mělo dostat pomoci od těch, kdo jsou na tom dobře. Patříme mezi 30 nejbohatších zemí světa, jsme na tom dobře.

Je potřeba pomáhat především v místě konfliktu nebo katastrofy. Případně  v nejbližším možném okolí. Nicméně části lidem není možné v místě pomoci. Tyto lidi bysme měli příjmout u nás doma a pomoci jim u nás. Je jasné, že není v našich silách pomoci všem. Každý kdo se účastní charity dává prostředky dle svých možností. (Osobně bych viděl  naše možnosti maximálně do 5-10 tisíc uprchlíků ročně).

To, že někomu pomůžeme jako uprchlíkovi zároveń neznamená automatický nárok na občanství. To mohou dostat uprchlíci, kteří splní zákonné podmínky a budou schopni se u nás  v dlouhodobém horizontu živit.

Zcela nesmyslná je argumentace, že uprchlíkům před ISIS mají pomoci bohaté muslimské země. Pomiňme fakt, že muslimové nejsou jeden národ či nějaká jednolitá skupina. Pomińme fakt, že již dnes značnou část pomoci zajišťují právě okolní muslimské země.

Faktem je to, že bohaté muslimské země mají  bohatství z ropy, jsou to totalitní feudální státy a nefunguje v nich demokracie. Právě před feudální totalitou značná část těch uprchlíků prchá. Je tedy docela nelogické aby šli za tím, pře čím prchají. Navíc tam dělají problémy i národnostní či náboženské problémy.

Jediná realná možnost, jak dosáhnout klidu a míru v celosvětovém měřítku je naučit zaostalé země demokracii. Přesvědčit je, že demokracie je nejlepší forma státního zřízení. Toho nelze dosáhnout zbraněmi ani ostnatým drátem na hranicích. Jedinou cestou je ukázat lidem vyrůstajícím v totalitě lepší možnost.

Že demokracie a svoboda je lepší než totalita je potřeba dokázat skutky, ne slovy.

Je zcela zbytečné řešit co  mají dělat ostatní. To nemůžeme výrazně ovlivnit.

Řešme to, co máme dělat my.