Demagogie fanatiků z IVČRN (a nejen jich). Část 3. "Kolik jich ubytujete u sebe doma"

V další části serie na téma demagogie příznivců IVČRN se budu zabývat relevancí hesel typu "kolik jich ubytujete u sebe doma".                        

Mezinárodní začlenění ČR.

ČR je suverenní demokratický stát, ale jsme pevně zakotveni v různých mezinárodních organizacích a uskupeních. Kromě OSN, ve kterém jsou prakticky všechny státy, a vojenského uskupení NATO jsme součástí EU. Z členství v těchto organizacích čerpáme různé výhody jak ekonomického charakteru z EU tak i bezpečnostní záruky z členství v NATO. V rámci OSN se spolupodílíme (byť velmi malým dílem) na celosvětovém uspořádání.

Pokud chceme čerpat výhody plynoucí z členství v těchto organizacích je logické, že musíme převzít i svůj díl zodpovědnosti. Pokud chceme čerpat výhody plynoucí z garancí OSN, musíme se podílet na činnosti OSN. Pokud chceme v rámci NATO záruku naší ochrany před potencialním agresorem, musíme se účastnit misí NATO. Pokud chceme čerpat ekonomické výhody z EU a ze Shengenského prostoru musíme se podílet na zahraniční politice EU a podílet se na zabezpečení hranic.

Vzhledem k tomu, že jsme vnitrozemský stát a sousedíme jen se státy EU nepodílíme se na ochraně společných hranic přímo. Hlavní nápor lidí, kteří chtějí imigrovat do EU, je na nejbohatší země (Německo, Švédsko, Velká Birtánie, Francie,Nizozemí, Belgie), ale  naopak i na některé poměrně chudé díky jejich geografické poloze (Italie, Řecko,Španělsko). Tato 1/3 zemí EU nese takřka všechny ekonomické dopady imigrace do EU. Nejen ty ekonomické, ale především logistické. Je tedy logické, že dříve či později bude muset celá EU rozhodnout o společném postupu i v otázce imigrace. Ať se nám to líbí či ne tak je prostě nefér, že při společných hranicích se o imigranty má postarat jen část zemí EU. Současný stav je jen oddalováním problému.

Vnitropolitická situace.

ČR je naštěstí demokratická země. Máme u nás zastupitelskou demokracii. Podstatou zastupitelské demokracie je fakt, že volíme své zástupce. Těmto voleným zástupcům delegujeme pravomoc rozhodovat nejen o zákonech, ale i o státních penězích a také o zahraniční politice našeho státu. Po vstupu do EU, o kterém rozhodlo referendum řeší naši politici zákony ČR tak aby zároveń byly v souladu s právem EU.

Pokud naše politická reprezentace rozhodne, že příjmeme uprchlíky nebo imigranty je potřeba pro to připravit podmínky. Stejně tak je potřeba tyto podmínky připravit pokud dojde ke společnému Evropskému řešení imigrace ( a ono k němu dojde).

Každý občan má u nás právo po politické reprezentaci požadovat aby byla k imigraci vstřícnější nebo ji naopak potlačila. Politická reprezentace pak je od toho aby požadavky občanů skloubila s možnostmi ČR  a našimi mezinárodními závazky.

Kolik lze příjmout imigrantů a kam je dát?

Pokud se uvádějí čísla o tom kolik příjmout uprchlíků či imigrantů uvádějí se čísla někdy mezi 0 a maximálně desetitisíci ročně. o více než 10 000 za rok jsem nikoho mluvit neslyšel. Pokud by někdo hovořil o výrazně vyšším čísle zcela nepochybně by to přesahovalo nejen realné finanční, ale i logistické možnosti ČR.

Pokud vezmu nejvyšší číslo 10 000 ( osobně jsem pro cca 5 000 ročně postupně maximálně do těch 10 000 za rok) tak připadá jeden uprchlík či imigrant na cca 1000 obyvatel ČR. Znamenalo by to, že na naši vesnici by připadlo 0,7 imigranta, na krajské město Zlín necelých 80 lidí. Na Prahu asi 1000lidí. To jsou poctatně menší čísla než je u nás již dnes cizinců.

Podle ČSÚ (https://www.czso.cz/csu/cizinci/cizinci-pocet-cizincu) u nás dlouhodobě žije cca 440 000 cizinců ( to číslo se za posledních 5 let výrazně nemění). Pokud bysme přijali 10 000 imigrantů a uprchlíků  ročně zvýší se ten počet ze 440 000 na 450 000 tedy o cca 2 %. Fakticky by to nikdo na ulicích nijak nepoznal a nic zásadního by se u nás nezměnilo.V blízkosti každého z nás žijí cizinci původem z jiného kulturního prostředí a prakticky to ani nezaznamenáváme.

Ekonomický dopad.

Přijetí 10 000 lidí by stálo odhadem řádově  1 miliardu ročně, tedy méně než 1 tisícinu našeho rozpočtu. Na začátku pak více na vybavení azylových "táborů". Pro jednotlivce je to nepochybně hodně peněz, ale rozhodně to není mimo  možnosti našeho státního rozpočtu. Značnou sumu by se pravděpodobně podařilo vybrat od sponzorů..

Toto číslo by se neměnilo s počtem přibývajících lidí. Podstatnou součástí jakéhokoliv projektu na přijímání uprchlíků a imigrantů musí být i samofinancování. Je zcela jasné, že pokud je příjmeme nebudou okamžitě schopni pracovat. Budou se muset adaptovat, naučit řeč...Toto se, ale nepochybně dá zvládnout řádově během půl roku. Potom není jediný důvod proč by ti z nich kdo jsou zdraví a v produktivním věku neměli pracovat. Řádově během roku od přijetí by tak měli být ekonomicky soběstační. Ten kdo by se bez objektivních důvodů ( zdraví, věk)  sám živit nechtěl potom nemá na naši pomoc právo.

Pokud by někdo chtěl argumentovat nezaměstnaností je potřeba si uvědomit, že již dnes u nás pracuje legálně cca 300 000 cizinců. Někteří jako kvalifikovaní pracovníci, ale značná část jako ti nekvalifikovaní. Není tedy třeba se obávat o to, že by nebyla poptávka po méně kvalifikovaných lidech.

Pokud vyčíslujeme ekonomické aspekty je potřeba zmínit i to, že zejména u uprchlíků je potřeba započíst i pravděpodobný podíl na obnově zničené země. V minulosti se na obnově zničených území vždy podílely především firmy ze zemí, které se v oblasti angažovaly ať už vojensky nebo humanitárně.

Ze státního rozpočtu spoustu je placeno spoustu věcí, na kterých zájem nemám. Počínaje různými investičními pobídkami pro firmy, dotacemi na biosložku v palivech, výukou  entomologie... až například po náklady v souvislostí s demonstracemi  IVČRN. Stejně tak ze státního rozpočtu budou muset být placeny náklady na imigranty a uprchlíky a to včetně nákladů na ubytování dokud nebudou schopni si ho zaplatit sami.

Pokud někdo používá argumentaci stylem "kolik jich u sebe ubytujete" je to nejen demagogické ale i neskutečně hloupé. Svědčí to o základním nepochopením funkce státu, nebo o duševní úrovni dotyčného člověka.

I když  pominu všechny etické a ekonomické aspekty příjmání uprchlíků u nás zůstanou ty neméně důležité. Zůstanou naše závazky dané mezinárodním začleněním ČR.Otázkou není ani tak to, jestli chceme uprchlíky příjmat. Otázkou je, zda si můžeme dovolit je nepříjimat.

Rozhodnutí o tom jestli přijmeme uprchlíky dá odpověď na otázku:

Chceme se řadit mezi vyspělé demokratické země, nebo patříme někam za Ural?

Děkuji za pozornost a přeji hezký den.