Je silnější právo na svobodu podnikání nebo právo na ochranu zdraví?

15. prosince 2015 podpořila poslanecká sněmovna v prvním čtení zákaz kouření v restauracích. Má v demokracii stát právo toto omezit?

První čtení kontroverzního zákona "o zákazu kouření" přineslo  parlamentu obvyklé divadélko, médiím téma o čem psát a v diskuzích těm jediným správným "pravičákům" příležitost onálepkovat oponenty. V diskuzích a nejen v nich se to jen hemží výrazy bolševik, neomarxista, dobrotrus či dobroser,....i když pro pořádek je třeba říci, že se objevily i "krásné výrazy z druhé strany".Takový zhubysmrad, nebo cigárotrus jsou taky "inspirující".

Nechme, ale stranou tvorbu nových českých výrazů a zaměřme se na podstatu věci.

Asi všichni se shodneme na tom, že kouření a to jak aktivní tak pasivní škodí zdraví. To je, ale zřejmě první a zároveň poslední argument na kterém se  shodnou prakticky všichni.

Příznivci zákazu kouření v restauracích často argumentují nejen poškozováním zdraví, ale i náklady, které stojí léčba následků kouření, zápachem, špatným vzorem pro mládež, právem na prostředí bez kouře...Těch různých argumentů proč kouření v restauracích je zakázat je mnoho, ale na každý argument mohou najít odpůrci zákazu protiargument. Náklady léčby versus přínos ze spotřební daně a DPH, zápach versus dobrovolnost vstupu do kuřáckých resturací, vzor pro děti versus zodpovědnost za svůj život, .....

Odpůrci zákazu kouření se snaží argumentovat například i tím, že škodlivých je mnoho dalších věcí, například tučné jídlo, alkohol..... To je jistě pravda je spoustu škodlivých věcí, ale většinou jsou tak jako např. alkohol škodlivé jen pro přímého konzumenta a ne zároveň i pro okolí. Konkrétně to tučné jídlo není škodlivé vždy (na rozdíl od vdechování cigaretového kouře), ale jen při nadměrném užívání. Nějak mě nenapadá co je povoleno v restauracíh a poškozuje zdraví už v malém množství i těm co dotyčnou potravinu nekonzumují, nebo s dotyčným přípravkem či poživatinou nepříjdou do styku.

Argumentace například zplodinami z automobilů je neobhajitelná  proto, že automobily jsou pro náš způsob života (na rozdíl od kouření) nezbytné a hlavně proto, že zplodiny automobilů jsou státem regulovány emisními normami. Jistě bylo by korektnější místo zákazu kouření zavést maximální přípustné limity dehtu,nikotinu a dalších zplodin v restauracích, ale nemyslím si, že by to bylo něco co by restauratéři vítali, mohlo by se stát, že by je neplnili i při zákazu kouření díky ovzduší z okolí.

Neobstojí ani argument, že nikdo nenutí nekuřáka jít do viditelně označené kuřáckého podniku. Velmi často je k tomu fakticky nucen, ať už přímo jako zaměstnanec v té restauraci nebo jako člověk, kterého tam vezme obchodní partner, nebo pokud není v dosahu jiná restaurace.... Stejně tak nikdo nenutí ani podnikatele rozhodnout se podnikat nebo pokračovat v podnikání po zákazu kouření-obojí je o svobodné volbě. Ostatně v případu zaměstnanců v kuřáckých restauracích dochází k paradoxu když oni kouřit nesmí tam kde hosté mohou.

Častým agumentem je i to, že někteří provozovatelé provedli po minulé úpravě zákona, v roce 2009  stavební úpravy pro oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. K těm úpravám je ale nikdo nenutil (mohli mít nekuřácký provoz) a hlavně se dalo předpokládat, že k úplnému zákazu kouřeni v restauracích dojde i u nás vzhledem k tomu, že po tom trvale roste společenská poptávka a vzhledem k vývoji v okolních zemích. Stát běžně mění podmínky podnikání (výška daní, změny norem, výše minimální mzdy, sankce pro Rusko......), při kterých dochází ke změněné ekonomické kalkulace. Nikdo nemůže zaručit podnikateli, že se v průběhu jeho podnikání nezmění podmínky. Mělo by to být co nejméně často, ale vyhnout se tomu nedá. To vše patří do  rizika podnikání.

Hlavním argumentem odpůrců zákazu kouření a podle mě jediným relevantním a velmi silným argumentem je právo majitele rozhodovat o své provozovně sám.

Jediný argumentem pro zákaz kouření, který je nezpochybnitelný, je tak pořád jen prosté konstatování, že kouření škodí zdraví a to jak v aktivní podobě tak i v jeho pasivní podobě.

Proto, že jediným nezpochybnitelným argumentem je ochrana zdraví, je zároveň možné ze zákazu vyloučit e-cigarety. U těch se zatím jednoznačně poškozování zdraví neprokázalo, minimálně ne v pasivní podobě kouření. A dalo by se říct, že to může být rozumný ústupek kuřákům.

Spor o to jestli je správné zakázat kouření i v restauracích, hospodách...je podle mě možno zúžit na prostou otázku:

Je silnější právo na svobodu v podnikání,

nebo právo na ochranu zdraví?

Podle různých průzkumů jsou v převaze příznivci zákazu kouření a počet příznivců zákazu roste. Přikladem je i "referendum" na stránkách iDNES.cz.

Nicméně průzkumy neříkají kde je pravda, jen odráží názory lidí. Otázkou je i objektivnost průzkumů. Samotné průzkumy rozhodně dilema vyřešit nemohou.

Pokud  chceme zodpovědně rozhodnout, co je víc zda právo podnikatelů nebo právo na ochranu zdraví, je potřeba se podívat do zákonů. Tématikou ochrany zdraví před důsledky kouření se zabývá zákon 379/2005sb., který byl upraven zákonem 305/2009sb. (Upravený zákon  379/2005sb zde).

V tomto zákoně je v paragrafu 8 jasně vyjmenováno kde platí zákaz kouření. Prakticky jde o drtivou většinu veřejně přístupných míst v budovách (zde je potřeba připomenout, že každá hospoda a restaurace má svou veřejně přístupnou část). Jedná se o budovy státní či veřejné správy, o finanční ústavy, školy a školky, zdravotnické zařízení (vyjímku mají některé psychatrické oddělení), dopravní prostředky, divadla,.......Zákazy platí jak v budovách vlastněných či provozovaných státem nebo územněsprávními celky tak taky v soukromých zařízeních. U některých prostor, např. u restaurací umožňuje současná legislativa aby si majitel sám rozhodl zda se jedná o kuřácký či nekuřácký prostor, případně vybudoval stavebně oddělený prostor odvětrávaný mimo budovu. V současné právní úpravě mají restauratéři fakticky vyjímku ze zákona, ostatní podnikatelé se svobodně nemohou rozhodnout zda kouření ve veřejně přístupné provozovně povolí, ale jsou omezeni zákonem.

Podobně vyjímkou je i to, že zaměstnancům v kuřáckých restauracích se nedostává stéjné právní ochrany jako ostatním zaměstnancům.

Každý podnikatel má právo na určitou svobodu podnikání, ale zároveň stát má právo stanovit podmínky za jakých může podnikat, Obecně stát stanoví pravidla pro zaměstnávání, daňové nastavení, podmínky pro získání ŽL,..... Pro provozy, kde jsou prodávány a konzumovány potraviny stát stanoví naví i hygienické podmínky, které musí podnikatel dodržovat (více např. zde). Nově jsou to kromě běžných  hygienických opatření i uvádění alergenů kde mají provozy velké rezervy  a nově od letošního roku může provádět SVS kontroly zacházení s potravinami živočišného původu ve stravovacích službách. Obecně platí, že již dnes je v potravinářských provozech mnoho omezení "svobody podnikání" a je zakázáno prakticky vše co bezprostředně ohrožuje zdraví zákazníků nebo personálu. To, že zákon v některých restauracích povoluje poškozování zdraví zákazníků a personálu  kouřením, je vyjímkou z běžných standardů.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vyjímkou z běžného stavu není zákaz kouření v restauracích, ale naopak vyjímkou je to, že zákon umožňuje kouření povolit  ve veřejně přístupných krytých částech restaurací. Normální stav tedy není to, že se kouřit smí, ale jeho zákaz. Vyjímkou je i to, že zaměstnanci v těchto provozech jsou vystaveni cigaretovému kouři, běžný stav je, že každý má právo na nekuřácké pracoviště.

Pro někoho možná pořád nejsou  výše uvedené argumenty dostatečné a proto je potřeba podívat se na samotný základ našich zákonů.

Nejvyšším právním dokumentem u nás je Ústava ČR (zde).

Ústava ČR v článku 3 uvádí:

"Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod."

Odpověď dává LZPaS nejen v právní rovině, ale i v té morální. LZPaS je totiž v podstatě  vyjádřením většinově  uznávaných morálních principů převedených do oblasti práva.

V samotné LZPaS (zde) je v čl. 26:

"(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

................"

Článek 28 LZPaS:
"Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon"

Celý článek 31 LZPaS  zní:

"Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."

Článek 41 LZPaS:

"(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí."

Pokud si tyto články LZPaS přečteme zjistíme, že čl 26 zaručuje právo podnikat, ale článek 26 ani žádný jiný v LZPaS totiž nezaručuje právo podnikatelům určit si vlastní pravidla, naopak výslovně uvádí, že stát má možnost podmínky podnikání vymezit. Jinými slovy zaručuje právo podnikat jen za dodržení podmínek stanovených státem.

V článku 28 stanoví, že zaměstnanec má právo na uspokojivé pracovní podmínky. Nestanoví striktně jaké, ale dá se předjímat, že minimálně pro nekuřáka uspokojivé pracovní podmínky nesplňuje zakouřená hospoda. Nicméně i zde je možná diskuze,  je uvedeno, že podrobnosti stanoví zákon.

V článku 31 je pak kategoricky napsáno " Každý má právo na ochranu zdraví." Není tam žádná možnost jak může toto právo stát omezit. Restaurace a hospody jsou veřejně přístupné služby, může tam tedy přijít kdokoliv a každý člověk, který tam příjde má právo na ochranu svého zdraví. Podle tohoto článku stát nejen může zakázat kouření v restauracích, ale spíše je na hraně ústavy, že dosud umožňoval aby podnikatelé tento článek LZPaS porušovali a měli možnost kouření povolit.

Článek 41 sice uvádí, že je možné se výše uvedených práv  domáhat jen v mezích zákona, ale konkrétně u článku 31 se zjevně jedná o druhou část, která se týká bezplatné zdravotní péče v rámci stanoveném zákonem. Ne o samotnou jednoznačnou deklaraci, že každý má právo na ochranu zdraví.

Listina základních práv a svobod dává jasnou odpověď zda je silnější právo na svobodu podnikání či právo na ochranu zdraví. LZPaS jasně deklaruje právo každého na ochranu zdraví. To má rozhodně větší právní i morální sílu než právo podnikatele stanovit si vlastní pravidla ve vlastní provozovně. Právo podnikatele na vlastní pravidla nejen LZPaS nezahrnuje,  ale naopak jasně v článku 26 uvádí, že stát má právo stanovit podmínky, za kterých je možno podnikat. 

Děkuji za pozornost a přeji hezký den.

PS. Zákon není fakticky jen o zákazu kouření v restauracích, ale přináší i některé další kontroverze. Mimo jiné povinnost mít minimálně jeden nealkoholický  nápoj levnější než alkoholické a dokonce někoho napadlo, že hostinský má ručit za to, že v provozovně není podnapilý mladistvý (odkaz). Méně kontroverzní je pak například možnost obcí zakázat kouření i na jiných místech než nařizuje zákon.

Osobně si nedovedu představit jak by mohl majitel ručit, že za to, že je někdo v jeho podniku podnapilý. Není schopen zaručit, že někdo již podnapilý nepříjde nebo nepožije nápoj zletilého známého. Tuto část návrhu považuji za nesmyslnou. Podobně ani nepovažuji za správné zasahovat majitelům do cenotvorby. Levné nebo drahé nealko nemá bezprostřední dopad na zdraví a nevidím tedy důvod proč by to měl stát řešit. Naopak za správné považuji možnost obcí na vymezených úsecích kouření omezit i mimo budovy a zákonem vymezená místa.