Nechci zde polemizovat o tom zda je Brexit pro Spojené království (pokud k němu vůbec dojde) výhrou či naopak katastrofou. V Británii více než 3 miliony lidí podepsalo petici za opakování referenda. Má to smysl?
Dnes objektivně nelze říci jaké dopady bude případný Brexit mít na Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Nejen, že se nedá objektivně vyčíslit co nastane, ale především jsou věci, které nelze vyjádřit v penězích.
Osobně si myslím, že případný Brexit bude mít na Spojené království ve smyslu ekonomickém i ve smyslu mezinárodního postavení značný negativní dopad, ale to je celkem nepodstatné. Podstatné je to jak to vidí a co chtějí sami občané Britanie.
Hlasování o Brexitu ukázalo minimálně dvě úskalí referend.
1. Referendum neřeší situaci komplexně.
Referendum poskytne odpověď na nějakou poměrně jednoduchou otázku, ale realita není jednoduchá. Jednoduchá odpověď neřekne co dál jak při naplnění výsledku referenda postupovat, jak reagovat na měnící se situaci. Politici v něm často nedostanou jasný mandát jak dále.
Konkrétně ve velké Britanii byla otázka poměrně jednoduchá. Zda chtějí být Britové součástí EU. V referendu, řekli, že nechtějí, ale neřekli proč vlastně-co jim nejvíce na EU vadí. Politická reprezentace dostala mandát vyvést zemi z EU, ale nedostala jasné pokyny co při vystoupení vyjednat, na jaký přistoupit kompromis, zda vystoupit i za cenu odtržení Skotska.....
Referendum často neřeší jak jeho výsledek převést do praxe, co všechno pro jeho naplnění obětovat. Může se tak velmi snadno stát, že výsledný stav bude diametrálně odlišný od toho co si vlastně voliči přáli.
2. Neschopnost voličů posoudit fakta, odhalit lži politiků.
Každá volba i referendum je nejen o faktech, ale hlavně o emocích. Drtivá většina lidí nemá politiku jako svou hlavní činnost ani jako svůj hlavní koníček. Při práci a svém běžném životu nejsou schopni relevantně posoudit informace předložené politiky. Ne snad proto, že by byli hloupější než politici, ale především proto, že ověřit si informace stojí obrovskou spoustu času, který většina lidí nemá nebo na politiku nechce obětovat. Většina lidí rovněž nemá asistenty, kteří jim chystají podklady pro jednotlivé rozhodování, nemají k dispozici týmy odborníků na danou problematiku jako politické strany, nemají přístup ke všem informacím....
Právě pro nemožnost relevantně všechny informace vyhodnotit mají voliči tendeci věřit informacím, které jsou jim blízké případně je říká jim oblíbený politik a naopak nevěřit informacím od lidí co jim z nějakého důvodu vadí. Rozhodují se tak více dle emocí a sympatií k politikům více než dle faktů.
Konkrétně u Brexitu tak spoustu lidí mimo jiné nepochybně ovlivnila zjevná lež o 350 milionech liber, které má týdně stát Velkou Britanii členství v EU a po Brexitu měly jít do zdravotnictví. (zde)
Pro část voličů je důležitější to kdo stojí za jakým názorem než samotná otázka referenda.
Ihned po referendu se objevila internetová petice za opakování referenda, kterou podepsalo více než 3 miliony petentů (zde). Překročení hranice 100 000 podpisů dává Britskému parlamentu povinost petici projednat.(zde)
Má se referendum o Brexitu opakovat?
Situace ve Velké Británii jasně ukázala, že pro některé politiky je referendum jen prostředkem politického boje. Cameron slíbil referendum aby vyhrál volby a po referendu oznámil rezignaci. Labouriste se do kampaně neangažovali (přestože byli pro členství v EU) protože nechtěli v názorech podpořit Camerona. Odpůrci EU Boris Johnson a Nigel Farage volali po Brexitu tak dlouho až Johnson po vyhraném referendum nečekaně oznámil, že nebude kandidovat na leadera strany a premiera (zde) a Farage raději rovnou odstoupil z čela UKIP (zde). Paradoxně se stáhli ještě v době kdy vůbec není jasné, že k Brexitu opravdu dojde. Referendum totiž nebylo závazné a rozhodnout musí parlament.
Očividně je mnohem jednodušší bořit (vystoupit z EU) než tvořit (vyjednat podmínky) a než nést odpovědnost.
Přestože některá Britská referenda byla pro Britský parlament závazná tak u referendu o Brexitu tomu tak nebylo. Nejen, že referendum není závazné, ale ani nedává žádný časový rámec do kdy by měla Britanie aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy a požádat o vystoupení z EU. Někteří politici i z tábora příznivců Brexitu (např. Michael Gove) hovoří o odkladu žádosti o vystoupení i o několik let. Paradoxní je rovněž to že zatímco pro změnu ústavního systému musí hlasovat dvě třetiny členů v obou parlamentních komorách tak u referenda žádná hranice nastavena nebyla (zde)
Referendum o Brexitu není právně závazné, není jisté zda a kdy bude naplněno.
Pomiňme "voliče", kteří uvádí, že vlastně netušili pro co hlasovali nebo netušili, že i jejich hlas může rozhodovat (zde). Podobní "exoti" nejspíš byli v obou táborech. Řekněme si ale otevřeně, že v případě opačného výsledku referenda, když by těsným rozdílem vyhráli příznivci setrvání v EU tak by lidé jako Farage, Johnson a mnozí další hovořili o ohromném úspěchu a dříve či později (ale nejspíš velmi brzy) požadovali další referendum a odůvodnili to změnou situace. Ostatně i petici za opakování referenda s miliony podpisů původně měl vytvořit příznivce Brexitu, který očekával, že v referendu zvítězí příznivci EU. (zde)
Po referendu o Brexitu došlo k poměrně razantnímu poklesu kurzu Libry.(zde) Došlo ke snížení mezinárodních ratingů Velké Britanie (zde) a celkově zavládla nejistota v ekonomické sféře. Ale nejen v ní. Nejistota zavládla i u Britů žijících v různých zemích EU a u občanů z členských zemí EU žijících v Británii. Začaly se i množit zločiny z nenávisti (zde).
Současná ekonomická, ale i politická a socialní nejistota neprospívá nikomu.
Vzhledem k situaci, která po referendu o Brexitu zavládla je zřejmé, že ať už se nakonec Britové rozhodnou jakkoliv měli by to o tak závažné věci jako je členství v EU definitivní rozhodnutí udělat rychle a jednoznačně.
Jednou z možností jak situaci rozseknout rychle a jednoznačně může být i opakování referenda. Tentokrát ho ale udělat právně závazným a včetně stanovení data do kdy má vláda aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy pokud opět vyhraje Brexit. V případě opakovaného referenda by nebylo fér měnit pravidla a stanovit nějakou hranici (ta případně měla být stanovena již před prvním referendem) pro platnost či závaznost. Klidně ať rozhodne jeden jediný hlas.
Pokud totiž v opakovaném referendu voliči opětovně potvrdí vůli z EU odejít bude to známka, že jsou pevně rozhodnuti a nešlo jen o nějakou momentální emoční záležitost. Potvrdí i to, že jsou připraveni odejít z EU bez ohledu na to, že není jasné co bude dál, že akceptují propad libry a možné ekonomické problémy....Momentálně je to na Britském parlamentu jak se rozhodne. Rozhodování to nepochybně nebude jednoduché už jen pro rozdíl pouhé 4 % a pro to co následovalo po referendu (přiznání lží, odstupování lídrů, propad libry...).
Jednou z možností, která by mohla situaci zklidnit a definitivně vyřešit, může být i nové, tentokrát závazné referendum.
Děkuji za pozornost a přeji hezký den.
