Nevím, co se stalo s autorem a jeho rodinou, se mnou se nestalo nic. Osobně žádnou blbou náladu nepociťuji, nedělá mi problém se usmívat i na cizí lidi (a není to póza, je to součást mojí povahy), poděkovat pokladní v Kauflandu nebo Penny, občas zamávat třeba paní výpravčí... A zamračené lidi, co by nedokázali oplatit úsměv, neznám.

Když se ptáte, tak se mnou se nestalo nic, co se stalo s Vámi, netuším, ale dokud bude Vaše spokojenost a radost záviset na tom, že se na Vás druzí neusmívají, když potřebujete, tak to asi lepší nebude.

Pane Polický, s drtivou většinou vašich článků jsem hrubě nesouhlasil, ale v tomto máte naprostou pravdu.. Obávám se, že to je prostě v české povaze, až na občasné vzepjetí, je toto země bez úsměvu..

fuj, vzepětí...

Když pan Havel v roce 1997 pronesl tento svůj proslulý blábol, tak neměl pravdu. A není to pravda ani dnes.

Ale měl, Češi jsou věčně na něco nasraní a je to dost nesnesitelné...

Vaclav Havel mel s tou blbou naladou pravdu. Otazkou je, kde se vzala. prvni leta po padu zelezne opony jsem pri svych navstevach potkaval vesmes usmevave lidi plne optimizmu.

Nekdy koncem devadesatych let se to otocilo a pri svem pendlovani sem a tam zde potkavam vesmes kysele ksichty nespokojenych lidi.

Marne hledam ten duvod k nespokojenosti. Vzduch je cistsi, priroda take, lide vydelavaji vic a take si mohou vic dovolit, kramy jsou plne, fronty na cokoliv zmizely uplne, a kdyz se nejakeho znameho zeptam jak se ma, dozvim se ze to stoji za xxxxx.

Tu změnu způsobily krachy bank a kampeliček.

těžké hodnotit článek, když jsem proti Vám lehce zaujatý, protože Vaše minusování veškerých příspěvků co jsem napsal a Vy přečetl mě lehce irituje (píši s úsměvem na rtu bez škodolibosti)

jenže v článku máte dost pravdy (o tom jak se máme

) ale i hodně vašich subjektivních pocitů co se týče úsměvů lidí a mávání nemávání

já třeba mávám a to nejen na děti, kterým odpovídám ale i na hezké "baby" a ty zase někdy odpoví mě (někdy zamávají a někdy si klepou na čelo)

tento článek je o lidech a lidé jsou různí a doba uspěchaná ale rozhodně si nemyslím, že mračouni převládají, hlavně pokud jde o děti

je to však i výchově a nejen těch dospělých ale i těch dětí, stejně tak je důležitý faktor nálady jednotlivců

no a vracet se do doby kolektivního požadovaného úsměvu se většině lidí prostě nechce, přesto je jisté, že i jeden lehký úsměv může kdekoho potěšit

A proč by musel šťastný člověk mávat na něčí dítě? Zvlášť když vedle něj sedí Polický. Tohleto tak miluju, jinde se na vás na ulici smějí, tak my se budeme smát, i když nechceme. Myslíte, že když se třeba japonští turisté vrátí z Francie, tak všude otravují s tím, jak se Francouzi navzájem objímají a líbají, kdežto zaprdění Japonci si nechávají trapný odstup?

Já byla s vnoučaty v neděli na hradě, kde bylo spousta atrakcí pro děti, mávalo se tam kolem nás byli usměvaví rodiče i prarodiče. Takže, kdo chce vidět vše černě tak si důvod najde. Havlův citát o blbé náladě jsem nikdy neuznávala, jak si život uděláme je na nás a kdo se v tom chce utápět tak to je jeho věc a ne stále na to poukazovat. S těmi Japonci máte pravdu jsou trochu odtažití ale prostě každý národ to má jinou mentalitu a zvyky... a to stálé líbání taky není někdy příjemné.

Dívám se na to jiným pohledem. Mám těžce postižené dítě a mohu říct, nám pomáhá mnoho lidí, zaříení státních, dobrovolných institucí i nakonec výrazně finančně stát jako takový.

Každý z těchto obyčejných lidí přispívá malým dílem, ale v součtu se to hodně pozná a žije se nám s tím, co nás potkalo, lépe.

Až na malé výjimky se setkávám s tolerancí a pomocí i u cizích lidí. Ano, máme i pár nepřijemných zkušeností, ale ty pozitivní převládají. Nejdojemnější bylo, když si v čekárně na chirurgii na zem v těžkém záchvatu k synovi přisedli neznámí lidé a začali ho utěšovat a hrát si s ním. Mimochodem dva z nich byli afričtí studenti.

No jistě, multikulti propaganda nesmí chybět :D

Autore, mzdy nerostou. Počítat na své pásce ještě umím.

Vy pracujete za stejnou mzdu jako třeba před 10, 20,....lety-sorry, ale tomu nevěřím

Ještě před časem jste se na mě vždy vulgárně osopil, a to jen proto,že jsem si nedovolil míti stejný názor jako vy a dnes hovoříte o divné náladě mezi lidmi. Možná by jste měl začít sám sebou,bo já to tak činím a ta trocha sebereflexe neuškodí...

Lžete na nikoho vulgárně neosopuji.